Kariéra nejslavnější postavičky české hmyzí říše začala před 90 lety nenápadně, na osmi obrázcích u horního okraje 13 strany časopisu Pestrý týden. Budoucí Ferda vytvořený Ondřejem Sekorou se ale 22. června 1927 nepředstavil právě v nejlepším světle. Ještě bezejmenný mravenec s tvrdým límečkem místo puntíkovaného šátku se opil a tropil všelijaká alotria, kvůli kterým mu policajt Škvor "natloukl pendrekem a dal ho do šatlavy mezi opilce".
K mravenčímu hrdinovi se milovník přírody a sportu a propagátor ragby Sekora vrátil o šest let později, v obsáhlém novoročním čísle Lidových novin, jež se objevilo v trafikách první den roku 1933. Na spodním okraji jedné zapadlé strany se krčilo šest políček, na kterých se mravenec s puntíkatým šátkem na krku snažil skrýt před pro něj obřími dešťovými kapkami. Nakonec Ferda Mravenec, jak se už se postavička nazývala, našel úkryt v opuštěné šnečí ulitě.
Ošátkovaný mravenec už byl ale docela jiný než jeho dávný předchůdce. Problémy rozhodně nevyhledával, svou Berušku miloval a s nástrahami si dokázal poradit za všech okolností. Zprvu se Ferdovy příběhy objevovaly v části novin určené dospělým, na dětské publikum zacílil Sekora až později. A ve vypjaté atmosféře 30. let se nevyhýbal ani temnějším tématům. Ferda se například zapletl do válečné vřavy, kterou Sekora vykreslil do nebývalých podrobností včetně utrhaných končetin.
Obavy z války přitom v druhé polovině 30. let ovlivnily i další české autory, stačí vzpomenout Karla Čapka a jeho Bílou nemoc nebo Matku. Sekorův mravenec se ale brzy odpoutal od líčení válečných hrůz a místo toho se snažil - nejen u dětí - přispět k vlasteneckému nadšení a odvaze. Narukoval a vyrobil si třeba vlastní tank s (doslova) housenkovými pásy. Ještě před válkou potom Ondřej Sekora přivedl svého hrdinu z novin na stránky obrázkových knih.
První vyšla roku 1936 a Ferda se v ní potkal s Broukem Pytlíkem. A tenhle rodák z biografu, který všechno zná, všechno ví a všemu rozumí, se později stal jeho věrným souputníkem. Další knížky, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi, pak následovaly s ročním odstupem a vycházejí dodnes, a to jako trilogie nazvaná Knížka Ferdy Mravence. Současná verze se ale od té předválečné docela podstatně liší, Ondřej Sekora totiž příběhy koncem v roce 1958 kompletně předělal.
Zmizely skautské uniformy, ale také slovo nebe. Už na přelomu 40. a 50. let Sekora, který kvůli židovskému původu své ženy v roce 1941 musel odejít z Lidových novin a konec války strávil v nacistických táborech, poslal mravence budovat nový společenský řád. Důkazem jsou Kousky mládence Ferdy Mravence (1950; původně vycházelo v časopise Mateřídouška) nebo Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951), kde se Sekorův hrdina vypořádal i s "americkým broukem" mandelinkou bramborovou.
Sám Ondřej Sekora (1899 až 1967) se do služeb poúnorového režimu zapojil snad ještě výrazněji než jeho hrdina. Například boji s mandelinkou věnoval zvláštní knížku O zlém brouku Bramborouku (1950). Za agitky lze bez obav označit také knížky Jak se uhlí pohněvalo (1949) nebo O traktoru, který se splašil (1951). Výraznou roli ve formování nejmladší generace Sekora sehrál i jako jeden ze zakladatelů a nejvyšších šéfů Státního nakladatelství dětské knihy.
Přesto ale značná část Sekorova díla, nejen mravenčí příběhy, dodnes patří k tomu nejoblíbenějšímu, co v české literatuře pro děti vzniklo. Samotný Ferda se už ve 40. letech objevil ve filmu, loutkám tehdy vdechla život Hermína Týrlová. Snahy o oživení Sekorových kreseb ale dlouho narážely na nezájem, a tak začátkem 80. let jeho syn prodal práva do Německa. Už v roce 1984 se objevil animovaný seriál, který bohužel nedosahuje kvalit českých kreslených večerníčků z té doby.
